Slunce vycházející a zapadající

a zatmívající se...

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~  

Co mě oslovilo

Děkuji                                          (Karel Kryl)
Stvořil bůh ratolest, bych mohl věnce vázat.

Děkuji.
Za bolest, jež učí mne  se tázat.

Děkuji za nezdar: ten naučí mne píli,

bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji za slabost, jež pokoře mne učí,

pokoře pro radost, pokoře bez područí.

Za slzy děkuji: ty naučí mne citu

k živým, již žalují a křičí po soucitu.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Pro touhu po kráse děkuji za ošklivost.

Za to, že utká se láska a nevraživost.

Pro sladkost usnutí děkuji za únavu,

za ohně vzplanutí i za šumění splavu.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji za žízeň, jež slabost prozradila.

Děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla.

Za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral,

Beránku, děkuji. Marně jsi neumíral.

Děkuji, děkuji, děkuji...



~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ 

Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Mostě

Se  stavbou kostela bylo započato na jaře roku 1517, na místě farního kostela, který lehl popelem při velkém požáru 11. března 1515 , kdy „ město Most z gruntu vyhořelo v den sv. Řehoře“ .

Projekt, jehož autorem je Jakub Heilmann ze Schweinfurtu, se musel zčásti podřídit tomu, co zbylo ze starého kostela, ohořelé zdi trojlodní baziliky, podzemní krypta, sklenutá hvězdovou klenbou na střední sloup, ze statických důvodů se měla zachovat západní věž, a tak rozměry nového kostela neurčila šířka, ale délka staré stavby. Technické vedení stavby bylo svěřeno J. Heilmannovi, který hned od počátku stavby měl k ruce svého políra Jiřího z Maulhornu. Byl to kameník, jenž rozuměl plánům a autorovým představám, a byl schopen sám navrhnout vše, co stavba potřebovala.

V letech 1518 – 1520 byla opravena stará věž, na jejíž stolici se zavěšoval zvon ulitý mistrem Martinem Hilgerem ve Freibergu. Poslední lodní pilíře se začaly stavět v roce 1531.
Když byly všechny základní práce v prostoru kostela dokončeny, uzavřeli mostečtí smlouvu s mistrem Jakubem Grossem, který zahájil novou etapu stavby. Štítek s jeho kamenickou značkou a letopočtem 1549 na klenbě jižní boční lodi napovídá, že v této době se klenulo trojlodí.
Roku 1578 poškodil požár střechu a všechna okna, roce 1582 chytil od zapomenuté svíčky hlavní dřevěný oltář a roku 1583 sjel do východní části kostela blesk. Škody byly sice rychle napraveny, ale teprve vysvěcení kostela roku 1594, tedy po sedmdesáti sedmi letech od zahájení stavby, znamená uzavření všech stavebních prací v interiéru kostela. Děkanský chrám se stal jedinečným skvostem česko – saské sakrální architektury období vladislavské gotiky a nastupující renesance.
Usnesením tehdejší vlády bylo v roce 1964 rozhodnuto o likvidaci starého Mostu, který musel ustoupit těžbě hnědého uhlí, a usnesením vlády z roku 1971 bylo rozhodnuto o záchraně děkanského kostela. Transfer byl zahájen 30. září 1975 v 11 hodin 50 minut, ukončen byl 27. října 1975 v 8 hodin a 52 minut. Kostel byl přemístěn za hradby historického jádra města k areálu někdejšího městského špitálu – gotickému kostelíku sv. Ducha z doby kolem r. 1320, nejstaršímu v Čechách, a jeho baroknímu špitálu. Přesun kostela byl jedinečnou technickou akcí nejen v československém, ale i ve světovém měřítku.
Údaje jsou čerpány z knihy Kulturní památka Most Děkanský kostel a jeho stavitelé, autor Heide Mannlová - Raková

Kostel na svém původním místě. Klik.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~