Do minulosti

Překvapuje mě, jak často se při plánování budoucnosti vracím do minulosti. Pořád mám nutkání rekapitulovat události, které předcházely tomu, co se děje teď. Byly to čtyři roky zvratů, střídala se bolest a beznaděj s podrazy a špínou nejtěžšího kalibru, ale taky projevy přátelství, podané ruce, rameno na vyplakání a došlo i na lásku. Někdy si říkám, že bych měla B.V. poslat děkovný dopis, protože to byla ona, která díky své přebujné fantazii a egocentrismu posunula běh událostí tím směrem, který se nakonec ukázal velmi příjemným a správným. Jen kolem toho bylo příliš zbytečné ostudy, ale asi to tak mělo být. Až odejdu do důchodu, napíšu o tom knihu. Tužku a papír mám, zážitky taky... ;)

Moc mluvím a málo fotím, tak přidám aspoň jeden obrázek ze včerejší podvečerní vycházky s Kety.

Rozhodnuto!

Po dlouhém zvažování všech pro a proti jsem se konečně rozhodla. Na stará kolínka opustím rodný kraj a odtáhnu na jih. Jako tažný pták, ti taky k podzimu odlítají tím směrem. Jen doufám, že se s jarem, stejně jako ptáci, nebudu vracet. Vím, že se mi bude stýskat, nechávám tady děti, vnučku, sestru..., ale snad to zvládnu. Nakonec, tři sta kilometrů není v dnešní době žádná nepřekonatelná vzdálenost. Jdu balit.

Rok třetí...

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
J. R. R. Tolkien